Dnes vysel v ceskych internetovych novinach clanek v nemz se pise: "Britská Nadace pro charitativní pomoc zveřejnila žebříček zemí podle toho, jak jsou jejich obyvatelé ochotni pomáhat jiným lidem v nouzi. Měřila se finanční pomoc nebo například čas věnovaný dobročinnosti. Zvítězila Austrálie, Češi na seznamu 153 zemí skončili na 81. pozici.
V první desítce se po "vítězných" Austrálii a Novém Zélandu umístily vyspělé země, jako například třetí Kanada a Irsko, páté USA nebo desáté Rakousko."
Neprejte si cist reakce, ktere byli pod timto clanke. Z tech reakci mi je vzdycky tak smutno a rikam si, co bude v tech Cechach delat mezi temi zlymi, sobeckymi a neprijemnymi lidmi? Reakce, ze mame sami malo a ze jsme meli taky povodne, ze prece mame co delat sami ze sebou?! A ze nasi vojaci pomahali v Kosovu a Afganistanu, ze tohle se jako nepocita??
Prekvapuje me kazdy den, jak zelandani ziji charitou. Pomatuji si naposled, jak jsme radi prispivali na povodne v Thajsku pomoci SMS, pak nekdo nejakou charitu vytuneloval a kazdy uz se boji, ze penize nedorazi, tam kam maji. Na bezdomovce nikdo neprispiva, ze si za to muzou sami. Pri povodnich nikdo nejede pomahat, ze jim prece pomuze armada. To je tak smutne.
My mame zemetreseni jakou Zeland leta nezazil. Plno rodin je bez domova, spousty lidi nemuze do prace a vsichni zijeme ve strachu. Ale jakmile vyhlasili, ze krizove centrum ma nedostatek matraci a dek, do dvou hodin byli plne zasobeni. Lide, kteri byli sami zasazeni zemetresenim prijizdeli do centra a privazeli co mohli.
Chteli jsme jit jako dobrovolnici pomahat, doted nam nikdo nevolal, protoze dobrovolniku je obrovske mnozstvi. Stredoskolaci, co nemuzou do skoly a dospeli, kteri nemuzou jit do prace pomahaji ostatnim s vyklizenim, uklizenim i treba dozorovanim na silnicich. Privazi uvarene jidlo, piti a susenky.
Snad kazdy Kiwak, s kterym sem se tu potkala a ma na me cislo mi volal, aby se me zepta, zda jsem v poradku. V radiich davaji omluvne reklamy, ze maji zavrene obchody. Je jim jeste lito zakazniku, ze museji do vzdalenejsiho obchodu, pri tom oni prisli o business nebo o nekolika tydenni zisk.
Nejde o to prispivat velkymi castkami, o to ze se lide zajimaji a prinesou starou matraci z garaze. Nejde o to, ze nejaka armada nekde pomaha, jde prece o nas o jednotlivce. V clanku pisi, ze se meril i cas, ktery charite venujeme. Jakmile je nejaka vetsi akce ve meste, prodavaji lide klobasy na charitu. Pri Dnu proti rakovine vidite dotacni kyticky uplne vsude. Je to krasne a nedivim se, ze Zeland je na prvnich prickach v charite. Radsi zaziji 10 zemetreseni tady na Zelande nez jednu povoden v Cesku. Tady vim, ze se o me postaraji.
Žádné komentáře:
Okomentovat