úterý 27. dubna 2010
Nove prispevky na blogu a fotky
Tak konecne se mi po vasich urgencich podarilo napsat, jak nase cestovani vlastne vypada. Je to trochu detailnejsi a opet totalne na rychlo, tak si vyberte jen co vas zajima a nereste chyby:]. Dala jsem taky par fotek. Na zadost rodicu pridavam vice fotek s nami:] Kluci maji vic fotek, maji totiz na rozdil ode mne pocitece a stihaji to naloadovat:]. Jsme ted mesic v kuse na cestach a dochazi penize. Hreji nas ale ty uzasny zazitky, je to neuveritelny, krasny a na to se jen tak nezapomina. Cestujeme uplne na jih a pravdepodobne brzy zasidlime, abychom hledali praci. Myslime na vas, tak nam taky koukejte psat:] Mejte se....
6.-.8.4.2010 Tranaki a Whanganui
6.dubna jsme uz jsme mlsne objizdeli Mt Taranaki, protože jsme se
chteli samozrejme podivat nahoru. V hlavnich informaci pod sopkou jsme
zjistili, ze počasí by mohlo byt priznive, a tak jsme cekali do 14.00,
kdy prichazi nejaktualnejsi predpoved na další den. Ale necekana zprava, nahore
mělo v noci poprve snezit. I kdyby bylo pres den teplo a nam se
podarilo dostat na vrchol, počasí se tam meni z minuty na minutu, snih
by mohl zmrznout a my bychom se po tom ledu nemohli dostat na zpet.
Bylo nam tedy nedoporuceno lezt az na horu, maximalne po hranici
snehu. Ma noha stejne nebyla zdaleka v poradku, a tak jsme se
rozhodli, ze vylezeme další den aspon do pulky.
Kluci si ještě odpoledne zasurfovali a jeli jsme se podivat na majak
Cape Egmont. To je vam nadhera: rozbourene more + na pobrezi majak +
zapadajici slunce + zapadajicim sluncem osvicena sopka. Když
vam reknu, ze se tam ještě utvorila duha, tak uz mi nebudete verit,
ale mame ten prenadherny kyc vyfoceny. V noci jsme zase nacerno
zakempovali na plazi Oakura u surfove zakladny a na jednorazovem grilu
za 50 Kc jsme si dali kilovy hovezi steak za 70Kc:]
7.dubna. Budicek 4:45 a jen s celovkami jeste za tmy vystup na sopku, abychom stihli vychod slunce.
Oblekame si to nejteplejsi obleceni co mame vcetne rukavic a cepice a
v 7.00 vystupujeme k nasemu cili, hatu v 1520m.n.m.. Lavicka, na kterou
usedame je zmrzla a pod nami se rozprostira vyhled na New Plymouth a
cele pobrezi. Domy jsou male, jako kdybychom na ne koukali z letadla.
Meli jsme stesti alespon chvili videt to vsechno nez v minute prisel
obrovsky mrak a vsechno prikryl svoji perinou. Stalo to za to, i když
chtel Rici dostahnout samotneho vrcholu. Nekdy priste.
Po tomto vystupu jsme se mohli zase posunout o něco na jich. Asi jsem
moc pospichala, protože jsem dostala svoji první zelandskou pokutu za
rychlost asi 1000 Kc za 63 km/hod v obci. A ten den se mi ještě
podarilo uriznout si kousek prstu nasim obrovkym nozem. Dojeli jsme az
do Wanganui, kde jsme zakempili v krasnem Kiwi Holiday Parku.
8.Dubna. Ve Wanganui jsme vysli na Durie Hill vyhlidkovou Memorial
Tower s vyhledem na cele město.
Při nasem cestovani jsme si koupili knizku od Panu prstenu a objizdime
mista, kde se natecel. Nekdy prijedeme vlastne k uplne obycejnemu
lesu, jako tento den, jen diky tomu jsme nasli nadhernou rozlehlou
plaz, po které jsme mohli jezdit autem. To bylo něco pro kluky:] K
veceru jsme uz prijeli do hlavniho města Wellingtonu a při hledani
spani na cerno jsme měli stesti a nasli super místo u plaze. Potkali jsme tam
parecek z Australie ve veku nasich rodicu, který tak taky prespaval v
karavanu, tak jsme hezky pokeceli a rano jsme dostali krabici map z
jizniho ostrova s mapou doporucencyh mist k prespani zdarma.
Dalsi dny Wellington a prejezd na jizni ostrov....
chteli samozrejme podivat nahoru. V hlavnich informaci pod sopkou jsme
zjistili, ze počasí by mohlo byt priznive, a tak jsme cekali do 14.00,
kdy prichazi nejaktualnejsi predpoved na další den. Ale necekana zprava, nahore
mělo v noci poprve snezit. I kdyby bylo pres den teplo a nam se
podarilo dostat na vrchol, počasí se tam meni z minuty na minutu, snih
by mohl zmrznout a my bychom se po tom ledu nemohli dostat na zpet.
Bylo nam tedy nedoporuceno lezt az na horu, maximalne po hranici
snehu. Ma noha stejne nebyla zdaleka v poradku, a tak jsme se
rozhodli, ze vylezeme další den aspon do pulky.
Kluci si ještě odpoledne zasurfovali a jeli jsme se podivat na majak
Cape Egmont. To je vam nadhera: rozbourene more + na pobrezi majak +
zapadajici slunce + zapadajicim sluncem osvicena sopka. Když
vam reknu, ze se tam ještě utvorila duha, tak uz mi nebudete verit,
ale mame ten prenadherny kyc vyfoceny. V noci jsme zase nacerno
zakempovali na plazi Oakura u surfove zakladny a na jednorazovem grilu
za 50 Kc jsme si dali kilovy hovezi steak za 70Kc:]
7.dubna. Budicek 4:45 a jen s celovkami jeste za tmy vystup na sopku, abychom stihli vychod slunce.
Oblekame si to nejteplejsi obleceni co mame vcetne rukavic a cepice a
v 7.00 vystupujeme k nasemu cili, hatu v 1520m.n.m.. Lavicka, na kterou
usedame je zmrzla a pod nami se rozprostira vyhled na New Plymouth a
cele pobrezi. Domy jsou male, jako kdybychom na ne koukali z letadla.
Meli jsme stesti alespon chvili videt to vsechno nez v minute prisel
obrovsky mrak a vsechno prikryl svoji perinou. Stalo to za to, i když
chtel Rici dostahnout samotneho vrcholu. Nekdy priste.
Po tomto vystupu jsme se mohli zase posunout o něco na jich. Asi jsem
moc pospichala, protože jsem dostala svoji první zelandskou pokutu za
rychlost asi 1000 Kc za 63 km/hod v obci. A ten den se mi ještě
podarilo uriznout si kousek prstu nasim obrovkym nozem. Dojeli jsme az
do Wanganui, kde jsme zakempili v krasnem Kiwi Holiday Parku.
8.Dubna. Ve Wanganui jsme vysli na Durie Hill vyhlidkovou Memorial
Tower s vyhledem na cele město.
Při nasem cestovani jsme si koupili knizku od Panu prstenu a objizdime
mista, kde se natecel. Nekdy prijedeme vlastne k uplne obycejnemu
lesu, jako tento den, jen diky tomu jsme nasli nadhernou rozlehlou
plaz, po které jsme mohli jezdit autem. To bylo něco pro kluky:] K
veceru jsme uz prijeli do hlavniho města Wellingtonu a při hledani
spani na cerno jsme měli stesti a nasli super místo u plaze. Potkali jsme tam
parecek z Australie ve veku nasich rodicu, který tak taky prespaval v
karavanu, tak jsme hezky pokeceli a rano jsme dostali krabici map z
jizniho ostrova s mapou doporucencyh mist k prespani zdarma.
Dalsi dny Wellington a prejezd na jizni ostrov....
2. - 3. 4. 2010
2.dubna jsme jeli na sever na Mt Ruapehu, protože jsme tam měli další
den sraz s Majou a měly jsme absolvovat pohovor do mistniho zimniho
strediska. Měli jsme aspon s klukama moznost prozkoumat druhou stranu
Taupa a projet okolni vesnicky, které se v zime promeni v horska
strediska. Cestou jsme se pofotili před valecnym muzeem, kde byli
vystavene tanky a dela. Prislo mi to jak detske hriste z hororu. Deti
s rodicemi vesele lezli po strojich, které v minulosti zabijeli lidi.
Tyhle věci jsem nikdy nemusela, ale kluci si udelali pekny fotky.
Kempovali jsme primo pod soupkou Mt Ruapehu, pro zmenu v DOC kempu.
Zadrhel byl, ze v techno kempech nejsou sprchy a ja mela jit druhy den
3 dny nemyta na pohovor. Nezbyvalo nez se poprve na cerno vysprchovat
v cizim [a hlavne drazsim] kempu. Muzu rict, nejhorsi moje sprcha na
Zelande:] Tim ze jsme vybrali kemp, který byl jediny primo u konce
treku na sopku Mt Ruapehu, meli tam asi s cernymi sprchujicimi caste
zkusenosti. Uz u vchodu nas vitaly cedule, ze vybaveni kempu je pouze
pro platici hosty kempu. Ja nenapadne schovavala myci prostredky a
rucnik jsem Elimu ovazala kolem krku jako salu. Hrdinne jsem ale sla
do sprch a kluci cekali venku. Musela jsem si nervozne vystat frontu a
jak neustale myslela na to, kdo prijde a zepta se, zda jsem z kempu.
Nakonec jsem se dostasla do sprchy a celkem v klidu se zacala
sprchovat, když si vsimnu na dverich kabinky obrovsky napis: !!!Pokud
vas najdeme, ze se sprchujete a nejste nasim hostem, predame vas
policii!!! No to je něco pro mne, když mam spatny svedomi dojit si i
ve fast foodu na zachod bez toho aniz bych si dala něco k jidlu.
Rozklepane jsem dala nejrychlejsi sprchu v zivote, ucesala mokre
vlasy, aby nikdo nepoznal, ze jsem prave vylezla ze sprachy a okamzite
utekla z kempu. Uz jsme bydleli v tolika kempech a nikdy jsem nic
podobneho nevidela, mozna proto me to tak prekvapilo. Ja proste takovy
věci nemuzu delat:]
3.dubna za nami prijela Maja s Ajou a my s Majou sly na pohovor. Ted u
vim, ze nas pozdeji prijali. To bylo urcite tou sprchou;] Po uspesnem
pohovoru jsme zase jen s klukama vyrazili směr New Plymonth po 155 km
ceste se spravnym jmenem Forgotten World Highway [Svetem Zapomenuta
Cesta]. Na Zelande opravdu neexistuji dalnice, krom par kilometru
kolem nejvetsich mest, a na cestach vas muze cekat cokoli. Zrovna tato
cesta podle mne spojujici celkem dulezite body vede chvilemi po
asfaltu a chvilemi mi po gravel road, neboli něco mezi prasnou a
sterkovou cestou. Vedla ale nadhernou busi a hlubokymi prospastmi, no
nadhera. To jsme jeste sjeli na horsi cestu, kde jsme ale pro zmenu
videli Mt Damper Falls - 75 m vodopady. A pak uz jsme se octli konecne zase
u oceanu tenrokrat na zapade. Nasli jsme na cerno spani na
nadherne Onaero plazi.
4.Dubna jsme dorazili do New Plymouth, nadherneho primorskeho města,
za kterym dominuje 2518m vysoky vulkan Mt Taranaki [Mt Egmont]. Tento
vulkan ma nadherny konicky tvar, který se pry da jako jediny srovnat s
japonskou sopkou Fuji a zajimavosti je, ze se zde natacel film
Poslední Samurai s Tomem Cruisem v hlavni roli. Pohled na tu sopku je
prenadherny a mohla bych se na ni koukat hodiny v kuse. Nevyhodou je,
ze mistni podminky vytvari téměř stále destive počasí a sopka je
velice často schovana v mracich. Mistni dokonce rikaji, ze pokud
sopku vidite, znamena to, ze bude prset. Pokud ji nevidite, znamena
to, ze uz prsi. Měli jsme stesti, ze nam moc neprselo a sopku jsme
videli asi v 1000 ruznych podobach. Nahore se totiž meni počasí z
minuty na minutu a mraky se kolem sopky tále menily a vytvarely tak
stále jiné obrazky cele sopky.
Prosli jsme si samozrejme primorskou promenadu a uchvatny mestsky
park Pukekura Park [kde se také Poslední Samurai natacel] prorostly
nadhernou dzungli, jezirky a slavny venkovni divadlo a nakonec nas
prekvapila krasna mala ZOO s volnym vstupem. Nadherny den.
Krasny den jsme chteli zakoncit ještě krasneji a nasli jsme levny
aquapark s vyrivkami a umelou vlnou. Tim pro me však vse
krasne skoncilo, protože jsem si uzivala uzasny tobogan a nakonci
vrazila nohou primo do nejakeho betonoveho rantlu. Noha se mirne
rozsekla, ale hlavne zacala pekelne bolet a nabyvat ohromnych rozmeru.
Plavcici mi poskytli naplasti a led, ale ocividne se jim zraneny
nehodil. Ja se nenechala odradit a 2 hodiny jsem cekala, co mi z nohy
vyroste, aby když tak oni resili doktora. Ale protože jsem mohla se
vsim hybat, jen to bylo obrovske a bolave, jeli jsme pryc. Nejvic me
mrzelo, ze jsem ten aquapark nemohla vyuzit, ani tu vyrivku jsem
nestihla. Cestou mi Risa koupil zmrazenou kukurici, abych mohla
ledovat a jeli jsme pro jistotu do lepsiho kempu, abych mela pohodli.
Tam jsme stravili i cely další den, protože jsem opravdu nemohla
chodit, a tak jsem si dala relax a kluci cely den surfovali. Kemp byl
totiž na Fitzroy beach, coz je jedna z nejznamejsich surfovacich
plazich a stalo me to trochu sil kluky odradit od tydenniho cekani na
svetovy sampionat v holcicim surfingu, které se na Fitzroy mel konat.
[holky v plavkach a ještě na surfech mirne klukum zamlzily mysl:]
ALKOHOL NA ZELANDE
Kluci mi chteli trochu odlehcit od bolesti nohy a koupit mi něco
silnejsiho na piti, ale at jsme delali cokoli, alkohol proste
NEPRODAVALI. Tady na Zelande je totiž zvlastni forma prohibice.
Rozhodne ho nikdo pod 18 let nekoupi, protože kdokoli, kdo vypada pod
25 let musí ukazovat nejaky osobní doklad s datem narozeni. Stejne
tak do klubu vas pusti za stejnych podminek, tak ze mladistvi do 18
let se nikdy do klubu nepodivaji. Alkohol se prodava vetsinou jen ve
specializovanych prodejnach, které mají statem udelenou licenci. V
supermarketech je k dostani pouze pivo a vino, ostatní se prodava ve
vyhradnich obchodech s alkoholem [a do těchto obchodu ani neplnoleti
nesmi!]. Pit alkohol je na verejnych mistech zakazany a ve vetsine
parcich u skol a hrist a jinych často prostranstvi jsou obrovske
zakazove cedule a kamery. Tak ze pit v parku s klukama sampanske byl pro me
velky adrenalin:]
No a v den, kdy se mi povedla ta noha byl vikend před Velikonoci a to
je proste zakaz prodeje alkoholu vsude! I Cinan mel oblepeny alkohol
paskou a nechtel vydat ani kapku, ze by prisel o licenci. Holky v tu
dobu pracovaly v restauracich a rikali ze uz v patek před pulnoci
nalevali poslední alkohol a v restauracich jste dostali alkohol pouze
k hlavnimu jidlu a to jen jedno pivo nebo vino [v ten den chtel pry
hlavni jidlo každý:]. Ještě byla moznost, ze si restaurace nebo obchod
zazadal o specialni drahou licenci, aby v ty dny rozlevat mohl. My
jsme uplne nahodou v další dny podobny obchod nasli, ale mel ke vsemu
alkoholu prirazku 25%!
Nejsme si jista, jeslti tyhle prohibice k necemu jsou. Je sice pravda,
ze tu nactileti nepijou, ale za to dospeli... Na verejnosti pres tyden
nic videt není, oni proste chlastaji doma. A o vikendech... když
muzou, tak neznaji hranic. V patek v noci jit kolem klubu je stejne
jako byste se ocitli v Londyne. Restaurace mohou mit otevrene do 23.00
a bary do 3.00. Vsichni mladi se tedy co nejrychleji do te doby musí
opit. Když se vse zavre jsou tak na mol, ze nevedi co se sebou -
rvacky jsou na kazdem rohu i holky se tu rezou jako chlapi a policajti
mají co delat, aby uhlidali tyto desiva stada. No hnus. My jsme aspon
na alkohol zvykli a chlastat umime od mladi:]
den sraz s Majou a měly jsme absolvovat pohovor do mistniho zimniho
strediska. Měli jsme aspon s klukama moznost prozkoumat druhou stranu
Taupa a projet okolni vesnicky, které se v zime promeni v horska
strediska. Cestou jsme se pofotili před valecnym muzeem, kde byli
vystavene tanky a dela. Prislo mi to jak detske hriste z hororu. Deti
s rodicemi vesele lezli po strojich, které v minulosti zabijeli lidi.
Tyhle věci jsem nikdy nemusela, ale kluci si udelali pekny fotky.
Kempovali jsme primo pod soupkou Mt Ruapehu, pro zmenu v DOC kempu.
Zadrhel byl, ze v techno kempech nejsou sprchy a ja mela jit druhy den
3 dny nemyta na pohovor. Nezbyvalo nez se poprve na cerno vysprchovat
v cizim [a hlavne drazsim] kempu. Muzu rict, nejhorsi moje sprcha na
Zelande:] Tim ze jsme vybrali kemp, který byl jediny primo u konce
treku na sopku Mt Ruapehu, meli tam asi s cernymi sprchujicimi caste
zkusenosti. Uz u vchodu nas vitaly cedule, ze vybaveni kempu je pouze
pro platici hosty kempu. Ja nenapadne schovavala myci prostredky a
rucnik jsem Elimu ovazala kolem krku jako salu. Hrdinne jsem ale sla
do sprch a kluci cekali venku. Musela jsem si nervozne vystat frontu a
jak neustale myslela na to, kdo prijde a zepta se, zda jsem z kempu.
Nakonec jsem se dostasla do sprchy a celkem v klidu se zacala
sprchovat, když si vsimnu na dverich kabinky obrovsky napis: !!!Pokud
vas najdeme, ze se sprchujete a nejste nasim hostem, predame vas
policii!!! No to je něco pro mne, když mam spatny svedomi dojit si i
ve fast foodu na zachod bez toho aniz bych si dala něco k jidlu.
Rozklepane jsem dala nejrychlejsi sprchu v zivote, ucesala mokre
vlasy, aby nikdo nepoznal, ze jsem prave vylezla ze sprachy a okamzite
utekla z kempu. Uz jsme bydleli v tolika kempech a nikdy jsem nic
podobneho nevidela, mozna proto me to tak prekvapilo. Ja proste takovy
věci nemuzu delat:]
3.dubna za nami prijela Maja s Ajou a my s Majou sly na pohovor. Ted u
vim, ze nas pozdeji prijali. To bylo urcite tou sprchou;] Po uspesnem
pohovoru jsme zase jen s klukama vyrazili směr New Plymonth po 155 km
ceste se spravnym jmenem Forgotten World Highway [Svetem Zapomenuta
Cesta]. Na Zelande opravdu neexistuji dalnice, krom par kilometru
kolem nejvetsich mest, a na cestach vas muze cekat cokoli. Zrovna tato
cesta podle mne spojujici celkem dulezite body vede chvilemi po
asfaltu a chvilemi mi po gravel road, neboli něco mezi prasnou a
sterkovou cestou. Vedla ale nadhernou busi a hlubokymi prospastmi, no
nadhera. To jsme jeste sjeli na horsi cestu, kde jsme ale pro zmenu
videli Mt Damper Falls - 75 m vodopady. A pak uz jsme se octli konecne zase
u oceanu tenrokrat na zapade. Nasli jsme na cerno spani na
nadherne Onaero plazi.
4.Dubna jsme dorazili do New Plymouth, nadherneho primorskeho města,
za kterym dominuje 2518m vysoky vulkan Mt Taranaki [Mt Egmont]. Tento
vulkan ma nadherny konicky tvar, který se pry da jako jediny srovnat s
japonskou sopkou Fuji a zajimavosti je, ze se zde natacel film
Poslední Samurai s Tomem Cruisem v hlavni roli. Pohled na tu sopku je
prenadherny a mohla bych se na ni koukat hodiny v kuse. Nevyhodou je,
ze mistni podminky vytvari téměř stále destive počasí a sopka je
velice často schovana v mracich. Mistni dokonce rikaji, ze pokud
sopku vidite, znamena to, ze bude prset. Pokud ji nevidite, znamena
to, ze uz prsi. Měli jsme stesti, ze nam moc neprselo a sopku jsme
videli asi v 1000 ruznych podobach. Nahore se totiž meni počasí z
minuty na minutu a mraky se kolem sopky tále menily a vytvarely tak
stále jiné obrazky cele sopky.
Prosli jsme si samozrejme primorskou promenadu a uchvatny mestsky
park Pukekura Park [kde se také Poslední Samurai natacel] prorostly
nadhernou dzungli, jezirky a slavny venkovni divadlo a nakonec nas
prekvapila krasna mala ZOO s volnym vstupem. Nadherny den.
Krasny den jsme chteli zakoncit ještě krasneji a nasli jsme levny
aquapark s vyrivkami a umelou vlnou. Tim pro me však vse
krasne skoncilo, protože jsem si uzivala uzasny tobogan a nakonci
vrazila nohou primo do nejakeho betonoveho rantlu. Noha se mirne
rozsekla, ale hlavne zacala pekelne bolet a nabyvat ohromnych rozmeru.
Plavcici mi poskytli naplasti a led, ale ocividne se jim zraneny
nehodil. Ja se nenechala odradit a 2 hodiny jsem cekala, co mi z nohy
vyroste, aby když tak oni resili doktora. Ale protože jsem mohla se
vsim hybat, jen to bylo obrovske a bolave, jeli jsme pryc. Nejvic me
mrzelo, ze jsem ten aquapark nemohla vyuzit, ani tu vyrivku jsem
nestihla. Cestou mi Risa koupil zmrazenou kukurici, abych mohla
ledovat a jeli jsme pro jistotu do lepsiho kempu, abych mela pohodli.
Tam jsme stravili i cely další den, protože jsem opravdu nemohla
chodit, a tak jsem si dala relax a kluci cely den surfovali. Kemp byl
totiž na Fitzroy beach, coz je jedna z nejznamejsich surfovacich
plazich a stalo me to trochu sil kluky odradit od tydenniho cekani na
svetovy sampionat v holcicim surfingu, které se na Fitzroy mel konat.
[holky v plavkach a ještě na surfech mirne klukum zamlzily mysl:]
ALKOHOL NA ZELANDE
Kluci mi chteli trochu odlehcit od bolesti nohy a koupit mi něco
silnejsiho na piti, ale at jsme delali cokoli, alkohol proste
NEPRODAVALI. Tady na Zelande je totiž zvlastni forma prohibice.
Rozhodne ho nikdo pod 18 let nekoupi, protože kdokoli, kdo vypada pod
25 let musí ukazovat nejaky osobní doklad s datem narozeni. Stejne
tak do klubu vas pusti za stejnych podminek, tak ze mladistvi do 18
let se nikdy do klubu nepodivaji. Alkohol se prodava vetsinou jen ve
specializovanych prodejnach, které mají statem udelenou licenci. V
supermarketech je k dostani pouze pivo a vino, ostatní se prodava ve
vyhradnich obchodech s alkoholem [a do těchto obchodu ani neplnoleti
nesmi!]. Pit alkohol je na verejnych mistech zakazany a ve vetsine
parcich u skol a hrist a jinych často prostranstvi jsou obrovske
zakazove cedule a kamery. Tak ze pit v parku s klukama sampanske byl pro me
velky adrenalin:]
No a v den, kdy se mi povedla ta noha byl vikend před Velikonoci a to
je proste zakaz prodeje alkoholu vsude! I Cinan mel oblepeny alkohol
paskou a nechtel vydat ani kapku, ze by prisel o licenci. Holky v tu
dobu pracovaly v restauracich a rikali ze uz v patek před pulnoci
nalevali poslední alkohol a v restauracich jste dostali alkohol pouze
k hlavnimu jidlu a to jen jedno pivo nebo vino [v ten den chtel pry
hlavni jidlo každý:]. Ještě byla moznost, ze si restaurace nebo obchod
zazadal o specialni drahou licenci, aby v ty dny rozlevat mohl. My
jsme uplne nahodou v další dny podobny obchod nasli, ale mel ke vsemu
alkoholu prirazku 25%!
Nejsme si jista, jeslti tyhle prohibice k necemu jsou. Je sice pravda,
ze tu nactileti nepijou, ale za to dospeli... Na verejnosti pres tyden
nic videt není, oni proste chlastaji doma. A o vikendech... když
muzou, tak neznaji hranic. V patek v noci jit kolem klubu je stejne
jako byste se ocitli v Londyne. Restaurace mohou mit otevrene do 23.00
a bary do 3.00. Vsichni mladi se tedy co nejrychleji do te doby musí
opit. Když se vse zavre jsou tak na mol, ze nevedi co se sebou -
rvacky jsou na kazdem rohu i holky se tu rezou jako chlapi a policajti
mají co delat, aby uhlidali tyto desiva stada. No hnus. My jsme aspon
na alkohol zvykli a chlastat umime od mladi:]
Pocatecni strasti a prvni den cestovani
Zacatek naseho cestovani s Elim a Risou nebyl zrovna stastny, protože
jsem den před odjezdem zjistili, ze mame vazny problem s autem.
Potrebovali jsme pouze vyrovnat geometrii kol a při te prilezitosti
nam opravar nasel nejaky defekt na ose, s tim ze s tim nemuzeme adl
jezdit a bude nas to stat balik penez. To ze se stane něco s autem je
nocni mura nas cestovatelu na Zelandu. Auto je nas domov a nas jediny
prostredek k cestovani a jeho oprava nebo dokonce ztrata je obrovsky
zasah do nasich skromnych zasob, které nas mohou ochudit o mesice
cestovani. A ze se to nestava zridka. Backpackri kupuji ojeta auta,
která inklinuji k porucham rekla bych vice nez castym a leckdy
doslouzi par tisíc kilometru a jsou do srotu.
Po teto zprave jsem se rozloucila s cestovanim po další mesice. Dali
jsme tedy nase vazne nemocne auto k nasemu znamemu opravari a ten nam
k nasemu prekvapeni řekl, ze tam nic nevidi a ze je vse v poradku. 2
nazory profiku a my vime o poruchach osy auta velky prd. Před nami
bylo ticice kilometru silnic, a tak jsme zkontakovali ještě jednoho
dokonce ceskeho mechanika, který k nasemu nadseni potvrdil nazor, ze
zadny vazny problem nenasel. Popravde nas to nemelo prekvapit. Na
Zelande je snad vice opreven aut nez lidi a nechapu, jak se
mechanikove vyucuji, kdyz je tu zcela bezne, ze se v kazdem servisu
dozvite uplne jinou diagnozu. I mistni me varovali, at zajedeme i do
jinych servisu?! Uz při nakupu auta nam v servisu tvrdili, ze budeme
muset vymenit něco jako tlumice a nedoporucuji další jizdu. S penezi v
kapse jsem jinde zjistili, ze nase tlumice jsou naprosto v poradku.
Chapete to někdo? To je jak s ceskymi pravniky nebo doktory, každý vam
radi něco jineho.
Kazdopadne pro nas vse dopadlo dobře a my se mohli vydat na cesty, i
když o ctyri vystresovane dny pozdeji. Bohuzel to nedopadlo dobře pro
nase kamarady Ivu a Zamka, kterym se porouchalo auto ve stejny den. U
nich bohuzel doslo k vyplneni nasich nocnich mur, protože jim odesel
motor. To znamena jedinou moznost, prodat na nahradni dily a koupit
nove auto. Vetsinou ma clovek peníze uz jen na kombika.
Konecne na ceste
Vydali jsme se na cesty 1. dubna a naším cilem bylo docestovat zbytek
severniho ostrova a prejet na jizni ostrov, kde pockame na Maju a Aju,
které si chtely ještě vydelat nejake peníze a dorazit pozdeji.
První zastavka naseho cestovani byl Palmerston North.
Mensi studentske mestecko s nadhernym parkem obklopenym naprostym mish
mashem architektonickych stylu. Zeland je plny konstrastu a neboji se
tu postavit vedle sebe stare, moderni, cirkevni nebo alternativni. V
Palmerstonu jsme měli velky zazitek a to zcela skryte a omylem
objevene obchodni centrum plne lidi. Po trech mesicich na malomeste
obklopeni prirodou, klidnymi ulicemu a samotarskym morem nas obchodni
centrum podobne tomu na Chodove totalne psychicky prevalcovalo. Risa
tam dostal takovou depku, ze jsme malem utikali, abychom nasli vychod.
Ja jsem nadprumerne spolecensky tvor, který neumi byt sam, ale clovek
si zvykne opravdu na vsechno a velke mnozstvi lidi ještě v necem tak
desivem jako je obchodni dum ve me zacalo vyvolavat uzkost. Tyto
pocity nam spravil az kopec uzasne zmrzliny. Hodne rychle jsme vyjeli
pryc do prirody, najit si nas oblibeny DOC kemp. Tyto kempy jsou totiz
vyhradne v prirodnich rezervacich, tak ze na odlehlych mistech, bez
lidi a za nepatrny poplatek. Jen jsme necekali, ze ho tentokrat budeme
hodinu a pul hledat po gravelovych cestach, abychom uz za tmy zjistili
ze byl před tydnem kvuli vandalum zavreny. Drze jsme zastavili u cesty
a tam prespali. Nemaji nam zavirat jediny levny kemp v okoli.
jsem den před odjezdem zjistili, ze mame vazny problem s autem.
Potrebovali jsme pouze vyrovnat geometrii kol a při te prilezitosti
nam opravar nasel nejaky defekt na ose, s tim ze s tim nemuzeme adl
jezdit a bude nas to stat balik penez. To ze se stane něco s autem je
nocni mura nas cestovatelu na Zelandu. Auto je nas domov a nas jediny
prostredek k cestovani a jeho oprava nebo dokonce ztrata je obrovsky
zasah do nasich skromnych zasob, které nas mohou ochudit o mesice
cestovani. A ze se to nestava zridka. Backpackri kupuji ojeta auta,
která inklinuji k porucham rekla bych vice nez castym a leckdy
doslouzi par tisíc kilometru a jsou do srotu.
Po teto zprave jsem se rozloucila s cestovanim po další mesice. Dali
jsme tedy nase vazne nemocne auto k nasemu znamemu opravari a ten nam
k nasemu prekvapeni řekl, ze tam nic nevidi a ze je vse v poradku. 2
nazory profiku a my vime o poruchach osy auta velky prd. Před nami
bylo ticice kilometru silnic, a tak jsme zkontakovali ještě jednoho
dokonce ceskeho mechanika, který k nasemu nadseni potvrdil nazor, ze
zadny vazny problem nenasel. Popravde nas to nemelo prekvapit. Na
Zelande je snad vice opreven aut nez lidi a nechapu, jak se
mechanikove vyucuji, kdyz je tu zcela bezne, ze se v kazdem servisu
dozvite uplne jinou diagnozu. I mistni me varovali, at zajedeme i do
jinych servisu?! Uz při nakupu auta nam v servisu tvrdili, ze budeme
muset vymenit něco jako tlumice a nedoporucuji další jizdu. S penezi v
kapse jsem jinde zjistili, ze nase tlumice jsou naprosto v poradku.
Chapete to někdo? To je jak s ceskymi pravniky nebo doktory, každý vam
radi něco jineho.
Kazdopadne pro nas vse dopadlo dobře a my se mohli vydat na cesty, i
když o ctyri vystresovane dny pozdeji. Bohuzel to nedopadlo dobře pro
nase kamarady Ivu a Zamka, kterym se porouchalo auto ve stejny den. U
nich bohuzel doslo k vyplneni nasich nocnich mur, protože jim odesel
motor. To znamena jedinou moznost, prodat na nahradni dily a koupit
nove auto. Vetsinou ma clovek peníze uz jen na kombika.
Konecne na ceste
Vydali jsme se na cesty 1. dubna a naším cilem bylo docestovat zbytek
severniho ostrova a prejet na jizni ostrov, kde pockame na Maju a Aju,
které si chtely ještě vydelat nejake peníze a dorazit pozdeji.
První zastavka naseho cestovani byl Palmerston North.
Mensi studentske mestecko s nadhernym parkem obklopenym naprostym mish
mashem architektonickych stylu. Zeland je plny konstrastu a neboji se
tu postavit vedle sebe stare, moderni, cirkevni nebo alternativni. V
Palmerstonu jsme měli velky zazitek a to zcela skryte a omylem
objevene obchodni centrum plne lidi. Po trech mesicich na malomeste
obklopeni prirodou, klidnymi ulicemu a samotarskym morem nas obchodni
centrum podobne tomu na Chodove totalne psychicky prevalcovalo. Risa
tam dostal takovou depku, ze jsme malem utikali, abychom nasli vychod.
Ja jsem nadprumerne spolecensky tvor, který neumi byt sam, ale clovek
si zvykne opravdu na vsechno a velke mnozstvi lidi ještě v necem tak
desivem jako je obchodni dum ve me zacalo vyvolavat uzkost. Tyto
pocity nam spravil az kopec uzasne zmrzliny. Hodne rychle jsme vyjeli
pryc do prirody, najit si nas oblibeny DOC kemp. Tyto kempy jsou totiz
vyhradne v prirodnich rezervacich, tak ze na odlehlych mistech, bez
lidi a za nepatrny poplatek. Jen jsme necekali, ze ho tentokrat budeme
hodinu a pul hledat po gravelovych cestach, abychom uz za tmy zjistili
ze byl před tydnem kvuli vandalum zavreny. Drze jsme zastavili u cesty
a tam prespali. Nemaji nam zavirat jediny levny kemp v okoli.
pondělí 19. dubna 2010
Zatim foto
Ahoj,
jsme s Elim a Risou uz nevim kolikaty den na cestach, pokusim se napsat co nejrychleji nejaky, clanek, ale urcite vas zatim potesi fotky. Zatim nejlepsi zazitky:
vychod slunce na sopce
helikopterou nad Wellingtonem
a odskrtnuti 3 polozek nasich snu a cilu na Zelandu: videt delfiny, lachtany a velryby:)!!!
Tak mrkejte:
http://picasaweb.google.com/Richard.Kvech
http://picasaweb.google.com/Ondrej.Eliasek
jsme s Elim a Risou uz nevim kolikaty den na cestach, pokusim se napsat co nejrychleji nejaky, clanek, ale urcite vas zatim potesi fotky. Zatim nejlepsi zazitky:
vychod slunce na sopce
helikopterou nad Wellingtonem
a odskrtnuti 3 polozek nasich snu a cilu na Zelandu: videt delfiny, lachtany a velryby:)!!!
Tak mrkejte:
http://picasaweb.google.com/Richard.Kvech
http://picasaweb.google.com/Ondrej.Eliasek
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)