Abel Tasman kajaky 25.4.10

Uz je to ohrane ale i Abel Tasman patri k tem nejzadanejsim a tedy nejkrasnejsim trekum na Zelandu. Take se nachazi na severu jizniho ostrova a cely vede podel pobrezi. Diky tomu, ze na nem nenajdete priliz prevyseni, patri k nejlehcim trekum vubec. Ale chozeni nas az tak nelakalo. Nejkrasnejsi Abel je totiz na kajacich! Pujcili jsme si nakonec kajaky na 2 dny. Maja s Ajou a ja s Elim jsme meli dvoujkajak a Risa mel singl. Pocasi nam moc nepralo a den predem prselo. Jeste rano nam prselo, ale predpoved slibovala jen prehanky a my to proste chteli absolvovat, a tak jsme do toho sli. Ten dest nam vlastne pripravil uzasny zazitek, protoze vetsina lidi se zalekla a jediny blazni jsme vyjeli my. V sezone a za pekneho pocasi lemuji pobrezi stovky kajaku. My jsme jich potkali za cele dva dny asi pet:] Hned jak jsme vyjeli se nam udelalo tak nadherne, slunicko svitilo, more bylo klidne, modre jak v Karibiku. Pred vyjezdem jsme dostali trenink, jak se na to vlastne jezdi, slozite si vse sbalili, protoze jsme meli i stany na prespani a pak uz vyrazili vstric k ostrovum. Kolem pobrezi byly ruzne ostrovy s lachtanama...je uzasny sedet v kajaku a koukat jen z par metru na rodiny lachtanu. Nasli jsme i kamen, kde dovadeli mali lachtani, tak jsme tam z sholkama stravily par desitky minut. Jeden za nami i skocil a plaval zvedave kolem nas. Jsou nadherni. Bohuzel po par hodinach se nam zvedl vitr a tim i vlny a uz takova sranda to nebyla, ale aspn jsme neusnuli na vavrinech. Museli jsme tedy zastavit o neco driv nez jsme planovali a jiz za des te jsme si postavili stany v uplne prazdnem kempu. Mirne jsme podcenili baleni, tak ze jsme meli pouze jeden hrnicek, jednu lzici a zadny varic:] Ale na ohni a postupne jsme se vsichni zahrali zalevaci polevkou a sli chrnet. Risa si dal jeste noc pod sirakem, protoze prestalo prset.
Druhy den se vitr uklidnil, tak jsme mohli vyjet dal. Cil jsme meli jen par hodin vzdaleny, tak jsme jeste obhlidli par lachtanu a vylet ukoncili na nadnerne plazi. Ani se mi nechtelo z lodi, morsky kajak je fakt uzasna vec.

Pak jsme museli jeste asi 3 hodiny pesky k autu. Stihli jsme to asi za polovinu zasu a pak uz nam jen zbyvalo 20 minut preji dno more, ktere bylo za odlivu bez vody. Jenze jsme se poprve na Zelandy ztratili. Bloudili jsme v bahne, pak jsme sli po starem zavrenem treku...no nakonec z 20 minut se staly 3 hodiny:] Ale potkali jsme hodne duse, ktere nam pujcili mapu a totalne vycerpany a od bahna jsme po dvou dnech nasli nase nevykradene auto. Super vylet:] Na kajaky se taky musim jeste vratit.

Kaikoura,18.5.10

Kaikoura je napsana velkym cernevnym pismem na nasem seznamu snu, ktere si chceme tady na Zelande splnit. Nejenze je to nadherne pobrezni mesto, ale predevsim je to misto, kde je tak hluboke more, ze se zde vyskytuji nejvetsi morske potvory a my se konecne mohli podivat na….na….VELRYBY:]]]] Hned pri prijezdu jsme objevili lachtani kolonii, kde se na kamenech vyhrivali 3 roztomili lachtani. Byli jsme od nich na 10 metru a nemohli jsme se vynadivat. A pak uz jsme si zaplatili vylet lodi, aby nas dovezli pristi den za velrybami. Spolecnost Watch whales ma luxusni megarychle katamarany, ve kterem nam neustale vypravi hosteska, co muzeme videt a kam presne jedeme a vse na obrazovkach s nakresama. Tato spolecnost pouziva sonary a letadla na vyhledani velryb, tak ze je pravdepodobne, ze nejake zahlidneme. Ale I tak, oni se vynoruji jen jednou za hodinu na 10 minut. Tak jsme jednu velrybu docela dlouho honili, ale ukazala se:] Z velryby je videt vlastne jen kousek hrbetu s takovym tim vodotryskem:] Je to docela mensi, nez jsem si predtavovala, ale nejlepsi je, ze se po tech 10 minutach zase ponori a behem toho ukaze ten nadherny vsem tak znamy vykrojeny ocas.

Behem tohoto vyletu je vetsinou sance videt vice velryb, ale to se nam nepodarilo, a tak asi proto nam to chteli vynahradit a vezli nas na lachtani kolonii a cestou jsme narazili na ohromna hejna delfinu! Plavali neuveritelnou rychlosti kolem lode, pod lodi a predvadeli se. Pochlubili se synchronnim plavanim a dokonce nam ukazali par salt ve vzduchu. Vsude kolem v okruhu 100 metru jsem videla desitky a desitky ploutvicek. Byli tak blizko lode, ze mi prislo, ze si na ne muzu sahnout. Nadherna zvirata! Mohu rict, ze u me vyhrali nad velrybou! Pak jsme jeste objeli ostruvek uplne obsypany lachtany a jeli zpatky. Krasny vylet a 3 polozky ze seznamu snu odskrtnuty – velryba, lachtani a delfini.

Wellington, 9.-10.5.10

Dorazili jsme do hlavniho mesta Wellington, ktere je na uplnem spodku jizniho ostrova. Wellington je sice hlavni mesto, ale proti Aucklandu je to uplne jina liga. Krasne a hlavne prijemne mesto plny normalni lidi. Uz jsme o nem slyseli mnohe a vetsina se nemylila. Wellington je uz trochu evropstejsi, plny mladych lidi a dokonce jsme se chvili citili jak doma, protoze tam byli plne hospody! Ne bary nebo fast foody, ale prave hospody s dobrym a celkem prijatelne levnym pivem! V Aucklandu jsem potkavala jen fast foody a ulice byly preplnene tlustymi, stresovanymi a sikmookymi lidmi {nejsem rasista, proste nesympaticke mesto, ve kterem nechcete byt ani 2dny].

Hlavni atrakci, na kterou jsme se tesili bylo museum. Ano ctete spravne museum, ale ne kdejake museum. Te Papa je slavne novozelandske museum, ktere ma 4 patra a je rekla bych zazitkove. Je zamerene na vse, co se Zelandu muze jen tykat - podmorsky svet,

historie, maorska kultura, emigranti,  priroda a zviratka mistni i ta privezena, umeni, tetovani,  surfovani, obleceni, zemetreseni,…. Je tam neuveritelne informaci, ktere neprectete snad ani za tyden. Ale cim je to zajimave? Maji tam stovky dotykovych obrazovek s hrami, kvizy. Ruzna hejbatka a udelatka. Treba tam meli domecek, do ktereho se veslo asi 20 lidi a pak spustili simulaci zemetreseni. Nebo jste se stali celniky a prohledali veci cesujicich na letisti a hledali zdroje nemozi a nakaz, ktere ohrozuji prirodu Zelandu. Muzeum jsme opousteli, az kdyz uz zavirali. Tri hodiny nam na prohlidku rozhodne nestacili a snad se tam jeste podivam.

Druhy den jsme se sli projit po centru mesta a videli jsme na pobrezi nejenom nadherneho rejnoka, ale I male vrtulniky. Na sloupech jsme videli, ze maji nejaky den na podporu deti s rakovinou. Tak sem si rikala, ze proste poletim a dam jim za to tak 50 dollaru:} No a co nahoda nechtela, opravdu meli moznost letet 5 min vrtulnikem a hadejte za kolik. Za 50 dollaru:] A tak jsme videli cely Welington z ptaci perspektivy a dokonce jsme videli vrcholky hor jizniho ostrova, kam jsme druhy den odjizdeli! Pro Risu s Elim to byl prvni zazitek ve vrtulniku a pro me je helikoptera zivotni laska, tak co vic si prat. 

Odpoledne jsme chteli jeste na nejakou vyhlidku, ale po proleteni nam nejaka vyhlidka pripadala smesna, tak jsme se projeli lanovou lanovkou – horsi kopie Petrina:} A relaxovali u sledovani rugby, zaciname tomu prichazet na chut.