Wellington, 9.-10.5.10

Dorazili jsme do hlavniho mesta Wellington, ktere je na uplnem spodku jizniho ostrova. Wellington je sice hlavni mesto, ale proti Aucklandu je to uplne jina liga. Krasne a hlavne prijemne mesto plny normalni lidi. Uz jsme o nem slyseli mnohe a vetsina se nemylila. Wellington je uz trochu evropstejsi, plny mladych lidi a dokonce jsme se chvili citili jak doma, protoze tam byli plne hospody! Ne bary nebo fast foody, ale prave hospody s dobrym a celkem prijatelne levnym pivem! V Aucklandu jsem potkavala jen fast foody a ulice byly preplnene tlustymi, stresovanymi a sikmookymi lidmi {nejsem rasista, proste nesympaticke mesto, ve kterem nechcete byt ani 2dny].

Hlavni atrakci, na kterou jsme se tesili bylo museum. Ano ctete spravne museum, ale ne kdejake museum. Te Papa je slavne novozelandske museum, ktere ma 4 patra a je rekla bych zazitkove. Je zamerene na vse, co se Zelandu muze jen tykat - podmorsky svet,

historie, maorska kultura, emigranti,  priroda a zviratka mistni i ta privezena, umeni, tetovani,  surfovani, obleceni, zemetreseni,…. Je tam neuveritelne informaci, ktere neprectete snad ani za tyden. Ale cim je to zajimave? Maji tam stovky dotykovych obrazovek s hrami, kvizy. Ruzna hejbatka a udelatka. Treba tam meli domecek, do ktereho se veslo asi 20 lidi a pak spustili simulaci zemetreseni. Nebo jste se stali celniky a prohledali veci cesujicich na letisti a hledali zdroje nemozi a nakaz, ktere ohrozuji prirodu Zelandu. Muzeum jsme opousteli, az kdyz uz zavirali. Tri hodiny nam na prohlidku rozhodne nestacili a snad se tam jeste podivam.

Druhy den jsme se sli projit po centru mesta a videli jsme na pobrezi nejenom nadherneho rejnoka, ale I male vrtulniky. Na sloupech jsme videli, ze maji nejaky den na podporu deti s rakovinou. Tak sem si rikala, ze proste poletim a dam jim za to tak 50 dollaru:} No a co nahoda nechtela, opravdu meli moznost letet 5 min vrtulnikem a hadejte za kolik. Za 50 dollaru:] A tak jsme videli cely Welington z ptaci perspektivy a dokonce jsme videli vrcholky hor jizniho ostrova, kam jsme druhy den odjizdeli! Pro Risu s Elim to byl prvni zazitek ve vrtulniku a pro me je helikoptera zivotni laska, tak co vic si prat. 

Odpoledne jsme chteli jeste na nejakou vyhlidku, ale po proleteni nam nejaka vyhlidka pripadala smesna, tak jsme se projeli lanovou lanovkou – horsi kopie Petrina:} A relaxovali u sledovani rugby, zaciname tomu prichazet na chut.