2.dubna jsme jeli na sever na Mt Ruapehu, protože jsme tam měli další
den sraz s Majou a měly jsme absolvovat pohovor do mistniho zimniho
strediska. Měli jsme aspon s klukama moznost prozkoumat druhou stranu
Taupa a projet okolni vesnicky, které se v zime promeni v horska
strediska. Cestou jsme se pofotili před valecnym muzeem, kde byli
vystavene tanky a dela. Prislo mi to jak detske hriste z hororu. Deti
s rodicemi vesele lezli po strojich, které v minulosti zabijeli lidi.
Tyhle věci jsem nikdy nemusela, ale kluci si udelali pekny fotky.
Kempovali jsme primo pod soupkou Mt Ruapehu, pro zmenu v DOC kempu.
Zadrhel byl, ze v techno kempech nejsou sprchy a ja mela jit druhy den
3 dny nemyta na pohovor. Nezbyvalo nez se poprve na cerno vysprchovat
v cizim [a hlavne drazsim] kempu. Muzu rict, nejhorsi moje sprcha na
Zelande:] Tim ze jsme vybrali kemp, který byl jediny primo u konce
treku na sopku Mt Ruapehu, meli tam asi s cernymi sprchujicimi caste
zkusenosti. Uz u vchodu nas vitaly cedule, ze vybaveni kempu je pouze
pro platici hosty kempu. Ja nenapadne schovavala myci prostredky a
rucnik jsem Elimu ovazala kolem krku jako salu. Hrdinne jsem ale sla
do sprch a kluci cekali venku. Musela jsem si nervozne vystat frontu a
jak neustale myslela na to, kdo prijde a zepta se, zda jsem z kempu.
Nakonec jsem se dostasla do sprchy a celkem v klidu se zacala
sprchovat, když si vsimnu na dverich kabinky obrovsky napis: !!!Pokud
vas najdeme, ze se sprchujete a nejste nasim hostem, predame vas
policii!!! No to je něco pro mne, když mam spatny svedomi dojit si i
ve fast foodu na zachod bez toho aniz bych si dala něco k jidlu.
Rozklepane jsem dala nejrychlejsi sprchu v zivote, ucesala mokre
vlasy, aby nikdo nepoznal, ze jsem prave vylezla ze sprachy a okamzite
utekla z kempu. Uz jsme bydleli v tolika kempech a nikdy jsem nic
podobneho nevidela, mozna proto me to tak prekvapilo. Ja proste takovy
věci nemuzu delat:]
3.dubna za nami prijela Maja s Ajou a my s Majou sly na pohovor. Ted u
vim, ze nas pozdeji prijali. To bylo urcite tou sprchou;] Po uspesnem
pohovoru jsme zase jen s klukama vyrazili směr New Plymonth po 155 km
ceste se spravnym jmenem Forgotten World Highway [Svetem Zapomenuta
Cesta]. Na Zelande opravdu neexistuji dalnice, krom par kilometru
kolem nejvetsich mest, a na cestach vas muze cekat cokoli. Zrovna tato
cesta podle mne spojujici celkem dulezite body vede chvilemi po
asfaltu a chvilemi mi po gravel road, neboli něco mezi prasnou a
sterkovou cestou. Vedla ale nadhernou busi a hlubokymi prospastmi, no
nadhera. To jsme jeste sjeli na horsi cestu, kde jsme ale pro zmenu
videli Mt Damper Falls - 75 m vodopady. A pak uz jsme se octli konecne zase
u oceanu tenrokrat na zapade. Nasli jsme na cerno spani na
nadherne Onaero plazi.
4.Dubna jsme dorazili do New Plymouth, nadherneho primorskeho města,
za kterym dominuje 2518m vysoky vulkan Mt Taranaki [Mt Egmont]. Tento
vulkan ma nadherny konicky tvar, který se pry da jako jediny srovnat s
japonskou sopkou Fuji a zajimavosti je, ze se zde natacel film
Poslední Samurai s Tomem Cruisem v hlavni roli. Pohled na tu sopku je
prenadherny a mohla bych se na ni koukat hodiny v kuse. Nevyhodou je,
ze mistni podminky vytvari téměř stále destive počasí a sopka je
velice často schovana v mracich. Mistni dokonce rikaji, ze pokud
sopku vidite, znamena to, ze bude prset. Pokud ji nevidite, znamena
to, ze uz prsi. Měli jsme stesti, ze nam moc neprselo a sopku jsme
videli asi v 1000 ruznych podobach. Nahore se totiž meni počasí z
minuty na minutu a mraky se kolem sopky tále menily a vytvarely tak
stále jiné obrazky cele sopky.
Prosli jsme si samozrejme primorskou promenadu a uchvatny mestsky
park Pukekura Park [kde se také Poslední Samurai natacel] prorostly
nadhernou dzungli, jezirky a slavny venkovni divadlo a nakonec nas
prekvapila krasna mala ZOO s volnym vstupem. Nadherny den.
Krasny den jsme chteli zakoncit ještě krasneji a nasli jsme levny
aquapark s vyrivkami a umelou vlnou. Tim pro me však vse
krasne skoncilo, protože jsem si uzivala uzasny tobogan a nakonci
vrazila nohou primo do nejakeho betonoveho rantlu. Noha se mirne
rozsekla, ale hlavne zacala pekelne bolet a nabyvat ohromnych rozmeru.
Plavcici mi poskytli naplasti a led, ale ocividne se jim zraneny
nehodil. Ja se nenechala odradit a 2 hodiny jsem cekala, co mi z nohy
vyroste, aby když tak oni resili doktora. Ale protože jsem mohla se
vsim hybat, jen to bylo obrovske a bolave, jeli jsme pryc. Nejvic me
mrzelo, ze jsem ten aquapark nemohla vyuzit, ani tu vyrivku jsem
nestihla. Cestou mi Risa koupil zmrazenou kukurici, abych mohla
ledovat a jeli jsme pro jistotu do lepsiho kempu, abych mela pohodli.
Tam jsme stravili i cely další den, protože jsem opravdu nemohla
chodit, a tak jsem si dala relax a kluci cely den surfovali. Kemp byl
totiž na Fitzroy beach, coz je jedna z nejznamejsich surfovacich
plazich a stalo me to trochu sil kluky odradit od tydenniho cekani na
svetovy sampionat v holcicim surfingu, které se na Fitzroy mel konat.
[holky v plavkach a ještě na surfech mirne klukum zamlzily mysl:]
ALKOHOL NA ZELANDE
Kluci mi chteli trochu odlehcit od bolesti nohy a koupit mi něco
silnejsiho na piti, ale at jsme delali cokoli, alkohol proste
NEPRODAVALI. Tady na Zelande je totiž zvlastni forma prohibice.
Rozhodne ho nikdo pod 18 let nekoupi, protože kdokoli, kdo vypada pod
25 let musí ukazovat nejaky osobní doklad s datem narozeni. Stejne
tak do klubu vas pusti za stejnych podminek, tak ze mladistvi do 18
let se nikdy do klubu nepodivaji. Alkohol se prodava vetsinou jen ve
specializovanych prodejnach, které mají statem udelenou licenci. V
supermarketech je k dostani pouze pivo a vino, ostatní se prodava ve
vyhradnich obchodech s alkoholem [a do těchto obchodu ani neplnoleti
nesmi!]. Pit alkohol je na verejnych mistech zakazany a ve vetsine
parcich u skol a hrist a jinych často prostranstvi jsou obrovske
zakazove cedule a kamery. Tak ze pit v parku s klukama sampanske byl pro me
velky adrenalin:]
No a v den, kdy se mi povedla ta noha byl vikend před Velikonoci a to
je proste zakaz prodeje alkoholu vsude! I Cinan mel oblepeny alkohol
paskou a nechtel vydat ani kapku, ze by prisel o licenci. Holky v tu
dobu pracovaly v restauracich a rikali ze uz v patek před pulnoci
nalevali poslední alkohol a v restauracich jste dostali alkohol pouze
k hlavnimu jidlu a to jen jedno pivo nebo vino [v ten den chtel pry
hlavni jidlo každý:]. Ještě byla moznost, ze si restaurace nebo obchod
zazadal o specialni drahou licenci, aby v ty dny rozlevat mohl. My
jsme uplne nahodou v další dny podobny obchod nasli, ale mel ke vsemu
alkoholu prirazku 25%!
Nejsme si jista, jeslti tyhle prohibice k necemu jsou. Je sice pravda,
ze tu nactileti nepijou, ale za to dospeli... Na verejnosti pres tyden
nic videt není, oni proste chlastaji doma. A o vikendech... když
muzou, tak neznaji hranic. V patek v noci jit kolem klubu je stejne
jako byste se ocitli v Londyne. Restaurace mohou mit otevrene do 23.00
a bary do 3.00. Vsichni mladi se tedy co nejrychleji do te doby musí
opit. Když se vse zavre jsou tak na mol, ze nevedi co se sebou -
rvacky jsou na kazdem rohu i holky se tu rezou jako chlapi a policajti
mají co delat, aby uhlidali tyto desiva stada. No hnus. My jsme aspon
na alkohol zvykli a chlastat umime od mladi:]
Žádné komentáře:
Okomentovat