jsem den před odjezdem zjistili, ze mame vazny problem s autem.
Potrebovali jsme pouze vyrovnat geometrii kol a při te prilezitosti
nam opravar nasel nejaky defekt na ose, s tim ze s tim nemuzeme adl
jezdit a bude nas to stat balik penez. To ze se stane něco s autem je
nocni mura nas cestovatelu na Zelandu. Auto je nas domov a nas jediny
prostredek k cestovani a jeho oprava nebo dokonce ztrata je obrovsky
zasah do nasich skromnych zasob, které nas mohou ochudit o mesice
cestovani. A ze se to nestava zridka. Backpackri kupuji ojeta auta,
která inklinuji k porucham rekla bych vice nez castym a leckdy
doslouzi par tisíc kilometru a jsou do srotu.
Po teto zprave jsem se rozloucila s cestovanim po další mesice. Dali
jsme tedy nase vazne nemocne auto k nasemu znamemu opravari a ten nam
k nasemu prekvapeni řekl, ze tam nic nevidi a ze je vse v poradku. 2
nazory profiku a my vime o poruchach osy auta velky prd. Před nami
bylo ticice kilometru silnic, a tak jsme zkontakovali ještě jednoho
dokonce ceskeho mechanika, který k nasemu nadseni potvrdil nazor, ze
zadny vazny problem nenasel. Popravde nas to nemelo prekvapit. Na
Zelande je snad vice opreven aut nez lidi a nechapu, jak se
mechanikove vyucuji, kdyz je tu zcela bezne, ze se v kazdem servisu
dozvite uplne jinou diagnozu. I mistni me varovali, at zajedeme i do
jinych servisu?! Uz při nakupu auta nam v servisu tvrdili, ze budeme
muset vymenit něco jako tlumice a nedoporucuji další jizdu. S penezi v
kapse jsem jinde zjistili, ze nase tlumice jsou naprosto v poradku.
Chapete to někdo? To je jak s ceskymi pravniky nebo doktory, každý vam
radi něco jineho.
Kazdopadne pro nas vse dopadlo dobře a my se mohli vydat na cesty, i
když o ctyri vystresovane dny pozdeji. Bohuzel to nedopadlo dobře pro
nase kamarady Ivu a Zamka, kterym se porouchalo auto ve stejny den. U
nich bohuzel doslo k vyplneni nasich nocnich mur, protože jim odesel
motor. To znamena jedinou moznost, prodat na nahradni dily a koupit
nove auto. Vetsinou ma clovek peníze uz jen na kombika.
Konecne na ceste
Vydali jsme se na cesty 1. dubna a naším cilem bylo docestovat zbytek
severniho ostrova a prejet na jizni ostrov, kde pockame na Maju a Aju,
které si chtely ještě vydelat nejake peníze a dorazit pozdeji.
První zastavka naseho cestovani byl Palmerston North.
Mensi studentske mestecko s nadhernym parkem obklopenym naprostym mish
mashem architektonickych stylu. Zeland je plny konstrastu a neboji se
tu postavit vedle sebe stare, moderni, cirkevni nebo alternativni. V
Palmerstonu jsme měli velky zazitek a to zcela skryte a omylem
objevene obchodni centrum plne lidi. Po trech mesicich na malomeste
obklopeni prirodou, klidnymi ulicemu a samotarskym morem nas obchodni
centrum podobne tomu na Chodove totalne psychicky prevalcovalo. Risa
tam dostal takovou depku, ze jsme malem utikali, abychom nasli vychod.
Ja jsem nadprumerne spolecensky tvor, který neumi byt sam, ale clovek
si zvykne opravdu na vsechno a velke mnozstvi lidi ještě v necem tak
desivem jako je obchodni dum ve me zacalo vyvolavat uzkost. Tyto
pocity nam spravil az kopec uzasne zmrzliny. Hodne rychle jsme vyjeli
pryc do prirody, najit si nas oblibeny DOC kemp. Tyto kempy jsou totiz
vyhradne v prirodnich rezervacich, tak ze na odlehlych mistech, bez
lidi a za nepatrny poplatek. Jen jsme necekali, ze ho tentokrat budeme
hodinu a pul hledat po gravelovych cestach, abychom uz za tmy zjistili
ze byl před tydnem kvuli vandalum zavreny. Drze jsme zastavili u cesty
a tam prespali. Nemaji nam zavirat jediny levny kemp v okoli.
Žádné komentáře:
Okomentovat