Tak uz me to fakt prestava bavit. Uz mame za sebou 150 naslednych zemetreseni. Je to na palici. Kazdy den cekama na nejake vetsi zemetreseni, ktere ma automaticky prijit a je to jak cekani na smrt. Nemysim si, ze bychom byli nejak ohrozeni na zdravi (nase baraky drzi a nemelo by to byt horsi nez to prvni), ale ten stres. To ze to zazijeme znova. Scenu ze sobotniho rana si prehravam porad dokola a znovu to zazit proste nechci. V noci nas budi klepajici barak a clovek jen ceka, jestli to bude vetsi nebo mensi. Cele mesto je ve stresu. Lituji obyvatele, co maji narusene baraky, protoze se to s kazdym dalsim otresem muze zhorsit. Zachranari tu pracuji ve dne v noci na strechach a visi na jerabech, aby je mohli zvednou kdyby zase neco prislo. Odpadni trubky ktere opravi/ se znovu lamou. Boj s vetrnymi mlyny.
Ja mam hledat praci a v tehle situaci je to naprosto nerealizovatelne. Stav nouze prodlouzili o tyden, centrum je stale omezene, hlavni budovy stale zavrene. Dnes misto 30 pozic visi na strankach s pracemi jen 7 a polovina jsou stavarske prace. Snazime se tak byt s kamarady porad pohromade. Temer kazdy vecer jsme spolecne do pulnoci u nekoho doma. Jakmile se setmi, nam citlivkam zacina byt blbe a clovek se citi hned hur. Uz si jen vsichni prejeme, aby byl konec. Tohle je docea zajimava mapa:
http://www.christchurchquakemap.co.nz/
Dulezite ale je, ze jsme vsichni v poradku a nehrozi nic spatneho. Nemusite se o nas bat, jde je o psychiku. A to vse by melo byt za par tydnu za nami. Ale stejen nas mrzi, kdyz si na nas mnozi kamaradi ani nevzpomnou, nebo jim to prijde jeste jako desne dobrodruzo a super zazitek. A zase potesi, kdyz nam aspon nekteri posilaji, jak nam drzi palce. Potesila me i Jana Husakova, ktera mi rano hned volala a kdyz zjistila, ze nemam pristup na internet a jsme bez elektriny, tak nas cele sobotni dopoledne informovala, co se vlastne deje a jak se mame chovat par hodin po zemetreseni:)
Zeland je na tyto situace hodne dobre pripraveny a pripravuje vsechny obyvatele na podobne nestesti. Jen tu takove zemetreseni dlouho nebylo a Kiwaci to proste trochu podcenovali. Ale statni sprava je neuveritelna. Tady to slape jak hodinky a lide jsou na prvnich mistech. Dokonce dotuji zamestnance, kteri nemuzou pracovat a ze jich neni malo.
Kiwaci vsichni drzi pohromade, pomahaji si a zajimaji se. Rabovani probehlo, ale pouze minimalne a vetsinou slo jen o kradeze alkoholu. Lide chodi kolem luxusnich vymlacenych obchodu a nenapadne je vyuzit toho. Tak jak se tu vseobecne citim dobre, tak i ted mam pocit domova. Mame obrovskou oporu v nasi ceske parte, ale i u nasich kamaradu Kiwaku.
Žádné komentáře:
Okomentovat