Byl to popravde muj sen, zazit co je to zemetreseni. Stacilo by takove mensi a aby se samozrejme nikomu nic nestalo. Sen se mi splnil. Az moc. A z celeho srdce doufam, ze uz to nikdy vic nezaziji.
Uderilo to v pul pate rano. Neprijemne probuzeni, panika. Ale i v techto situacich si clovek vzpomene na vsechny poucky a rady, se kterymi se na Zelandu potkate vsude. Okamzite jsme bezeli mezi futra dveri. Jen jsme nevedeli, jestli mame pockat tam nebo radeji utect, kdyby se zritil barak. Ale sila zemetreseni nam moc nedala na vyber a preckali jsme 40s mezi dvermi. Pak jsme duchapritomne vzali penezenky, mobily, klice, bundy a deku a utikali z baraku. Tam jsme se sesli se spolubydlicimi a cekali dalsi hodinu venku na mrazu, protoze jsme vsichni vedeli, ze by mel prijit dalsi zachvev.
Ne kazdy to takhle prozival. Meli jsme to horsi mozna proto, ze jsme byli v prvnim patre. Vetsi strach, ze nestihneme utect a vic se to tam klati. Ale vsichni jsme v poradku. Zadny skody na baraku. Jen jsme byli bez elektriny a tak jsme po tme cekali v obyvaku v prizemi, co bude dal. Otresy nasledovali...kazdou pul hodinu. Ale jen kratke a mirnejsi. Nikdo jsme si netroufl vyjit do prvniho patra dalsich par hodin.
Dopoledne uz volali kamaradi z nedalekeho Queenstownu, jestli jsme v poradku. Epicentrum bylo 30 km od naseho mesta Christchurch a tak to v okolnich mestech sotva citili. Na ten den po zemetresenu hlasili snehove boure, nekdo nad nami se ale slitoval a seslal snad nejteplejsi jarni den. Sli jsme do mesta zjistovat skody. Nevypadalo to tak spatne, az po tom z fotek ze samotneho rana nam doslo, ze hasici a policie vetsinu stihla uklidit. Meli asi pernou noc. My jsme videli jen velke zlomy v silnicich, par vymlacenych oken a temer vetsina kominu spadla. Par domu to bohuzel preci jen odneslo. Omitky a kusy zdi nicily auta pod nimi. Uzavreli historicke centrum kvuli nestabilnim budovam a rabovani. To nejhorsi jsme asi nevideli. Pry je nenavratne poskozeno na 500 domu, jsou obrovske skody ma majetku. Co jsou proti tomu nase rozsypane policky a popadane obrazy.
Celou dobu na Zelandu jsme nadavali, jak neumeji stavet baraky, ze ani cihlu nepouziji, jak je v nich zima. Vse bereme zpet. Zemetreseni o sile 7.1 Richterovy skaly vetsina baraku prezila bez skrabancu. Nejhur dopadly cihlove baraky a stare budovy, predevsim kostely.
Po prochazce mestem jsme se sesli u Zamku s Risou, protoze jsme chteli byt spolu. Je to hned lepsi pocit. Sli jsme se zrelaxovat do botanicky zahrady.
Zachvevy jsou citit dodnes. Protoze to bylo tak sine zemetreseni, muze to pokracovat i nekolik tydnu. Uz si zvykame. Ale uz by to nemelo byt tak silne jako poprve. Hlavne to neni tak douhe, trva to jen par sekund. Pro nas holky je to jen neprijemny, jsme citlivky a rozhodne se nam neusina dobre. Ale je to lepsi a lepsi.
Obchody v centru jsou stale zavrene, jsou pry pozkozene potrubi v zemi, ale pomalu se vse vraci do normalu. Je zazrak, ze nikdo neumrel. Stejne silne zemetreseni zabilo na Haiti sta tisice lidi. Ale na Zelandu je to neco jineho. Tady jsou na to pripraveni. Vedi co delat. I kdyby se to opakovalo verim, ze se nam opet nic nestane. Prijeli jsme s tim, ze to hrozi a meli jsme hodne informaci jak se chovat. Uz od zacatku pobytu jsem se ptala mistnich, jestli zemetreseni zazilo, ale vetsina jen parkrat a vetsinou male. Tohle bylo nejvetsi zemetreseni na jiznim ostrove za 150 let, tak ze to rozhodne neni bezne.
Tak se o nas nebojte. Kluci z toho maji spis srandu:)
Tady je odkaz na nekolik nasich fotek. V televizi samozrejme vyberou to nejhorsi a porad to opakuji dokola. Ale podle me to vsechno ma happy end, alespon pro nas: http://www.facebook.com/album.php?aid=217837&l=abef7330df&id=659545339 .
Žádné komentáře:
Okomentovat