Asi v 10 večer jsme museli zalehnout. Celkem úspěšný den.
Pátek 13. 11. 2009, Auckland, 2. Den
Cíl dnešního dne: KOUPIT AUTO. Strávili jsme celý den obíháním nástěnek backpackrů, surfování v knihovně, kde je zdarma Wi-fi a prohlížení potenciálních aut. První prodávající Mike (ještě má roli v našem příběhu) nám ukázal úplně jiné auto a na to, že to měl být cestující student, z něho nakonec vypadlo, že mu stojí těch aut na parkovišti víc. Tak že asi překupník, ale auta celkem v dobrém stavu za dobrou cenu. Další prohlížené auto bylo celkem ve špatném stavu a z dalšího se za jízdy začalo kouřit. Tak že nic. Cíl nesplněn. Celý den nás provázal jetlack. I když jsme spali dostatečně, byli jsme jak mrtvoly. Jak kdyby nás zrovna vzbudili o půlnoci. Fungovali jsme, ale naše těla jak kdyby vážila 100kg.
Sobota 14. 11. 2009, úprk z Aucklandu, 3. Den
KOUPILI JSME AUTO! Podivný student, překupník Mike opět nastupuje na scénu. Přeci jenom jsme mu zavolali, že se nám líbí jeho auto a nemilosrdně ho donutili odvézt nás za město na předkupní prohlídku. Přemluvili jsme je, že chceme krátkou prohlídku nejdůležitějších věcí. Na našem budoucím Nissan Serena z roku 93 našli hodně nedostatků, ale zkuste si pokecat s automechanikem, o věcech které neznáte ani v češtině a které vám marně vysvětluje svojí děsivou kiwičtinou. Pochopili jsme, že to prostě jezdí a že by to mělo jít do servisu a že by se mělo spravit asi 10 věcí. Nějak nás to kvůli stáří nepřekvapilo, milému Mikovi jsme zaplatili 3200dollarů, tedy asi 46 000Kč a s podezřením, že nám ho někde v centru ještě ukradne, jsme spěchali pro věci a zdrhali z již pro nás nesympatického Aucklandu do přírody. Zastávka v levných obchodech za městem, nákup důležitých věcí jako polštářků, ale samozřejmě i stanu, nádobí a další vychytávek pro naše další cesty skrz Zéland.
Protože jsme vyjížděli z města celkem pozdě, nemohli jsme si udělat extra dlouhý výlet. Naslepo jsme na mapě našli Shakespeare kemp úplně na konci poloostrova Whangaparaeoa. A štěstí přálo začátečníkům. Riskovat se vyplatilo, protože jsme našli naprosto úchvatný opuštěný kemp v přírodní rezervaci s nádhernou pláží, golfovým trávníkem, kopci posetými ovečkami, výhledem na rozzářený Auckland a tisíci neznámých ptáků. Bylo to jak odměna za ten dlouhý let a stres v Aucklandu. Za to, že jsme se rozhodli jet na konec druhého světa. Seděli jsme v trávě na duně u pláže, koukali na miliardy hvězd a hleděli na rozsvícený Auckland, který najednou z té dálky a z toho úžasného místa vypadal tak mírumilovně a klidně. Poprvé jsme rozložili stan a ležení v autě a okusili noc v přírodě.
--------------
Konečně klid a úplné zastavení,
Konečně začátek našeho snění.
Konečně dny bez cíle a plánu,
Hvězdy, ptáci, moře,…. téměř v našem stanu.
------------------
Žádné komentáře:
Okomentovat