Náš backpacker ACB je asi nejznámější v Aucklandu, protože je obrovský a hlavně má skvělou pozici přímo v centru. Hned po příletu jsme zahučeli do postele, konečně vodorovná poloha. Vstali jsme v 11 a vyrazili do města zařizovat to nejnutnější. Daňové číslo, bankovní účet a auto. Vše popíšu do zvláštního článku spíše jako návod, pro ty, co to budou potřebovat.
Vše se podařilo, po cestě jsme se najedli, tak že zjišťujeme, že je na naše poměry Auckland celkem srovnatelný. Na to že většina cizinců nadává, jak je to tu drahý, prostě Čechy mají ceny opravdu na hlavu stavěný. Oběd si koupíte kolem 120 Kč, samozřejmě fast food, protože to tu děsně frčí. Kebab, hanburgry, hranolky, bagety, tousty, donuts, jak je libo. Ale sebou nese následky, a to v korpulentnosti místních lidí. Jestli se chtějí místné podobat Americe, tak se jim to povedlo. Opravdu tlustí, nehezcí a ještě jednou tlustí lidé. Řekla bych tak 40% tlustí lidé a zbytek…asiati. Tisíce šikmookých lidí, těžko pro nás poznat zda Čína, Japonsko, Malajsie…. A s tím na perifériích i v centru stovky obchodů a fast foodů s asijskými produkty. Trochu jako u nás vietnamci, ale v opravdu větším měřítku. Ať se snažím, jak chci, neumím ještě odbourat předsudky, ale vypadá to, že budeme mít dost příležitostí, změnit to.
Samotné město Auckland má pěknou věž Sky Tower, pěkný přístav, … a to je asi vše. Nic extra. Co mě opravdu potěšilo, to byl přístup lidí na úřadech, to se u nás opravdu nevidí Všichni milí, usměvaví, služby zdarma vám poskytují, jako byste byli jejich nejlepší zákazníci. První den jsme se také seznámili s kiwi angličtinou, jestli jsem měla alespoň malé sebevědomí, tak tady mi hluboce kleslo. Po dvou týdnech vím, že to není námi a že jen prostě naprosto příšerně vyslovují. Go lift nebo frisch fruit nám napovědělo, že E nemá pro ně cenu vyslovovat. A domluvit se s kiwákem o prohlídce auto přes telefon, byl výkon hodného ocenění a ráda jsem to přenechala zkušenějším.
Vše krom auta zařízeno. Jak nám radil kamarád Yorki, hlavně nechodit brzy spát, ať si zvykáme na nový režim. Nenechali jsme se zahanbit a šli na pivko do irské hospody vedle London baru na Wellesley str. Požádala jsem o točené novozélandské pivo, co nejvíce se podobajícímu evropskému, nejlépe Plzni. Naservírovaný Gold byl výborný. Jen ta cena. Jestli je tady něco drahé tak pivo a to průvodci tvrdí, jak je to pivní národ. Pivo jsme nemohli prostě vypít, protože ta únava nešla překonat. Asi v 10 večer jsme museli zalehnout. Celkem úspěšný den.
Žádné komentáře:
Okomentovat