Odlet. Na letiště jsem přijela jako poslední, protože jsem si ještě před odletem na poslední chvíli kupovala foťák. Snad ten stres stál za to a podaří se mi, abyste se mohli kochat pěknými fotkami. Až na letišti nám docházelo, jak dlouho vás neuvidíme.
Let byl náročný, ale myslela jsem, že to bude horší. Tím, že jsme měli přestupy a technické zastávky, utíkalo to hned rychleji. Z Prahy jsme letěli 2 hodiny do Londýna na letiště Heathrow. Mysleli jsme si, že když je to největší Britské letiště, jak to bude bez problémů, ale tím naopak začalo naše bloudění. Na letišti jsme měli strávit 12 hodin, ale protože jsme tam dorazili v 8 večer a letět jsme měli v 10 ráno, neměli ještě letenky, což znamená 2 poetické možnosti. Za A) vyrazit do chladné noci Londýna, s tím, že nás zpět pustí až ráno a nebo za B) přespat na letišti. B) je správně protože po nás chtěli, abychom byli na přepážce už 3 hodiny před odletem. Ale nečekejte, že se tyto možnosti dozvíte automaticky, málem jsme už byli na ulici. Ani kde přespat se nedozvíte a stánek s informacemi byste hledali taky marně. Než se ale v 9 vše zavřelo, stihli jsme projít obchody. Asi nikdy nepochopím, jak to může být tak levné. Na našem letišti je vše tak dvakrát dražší. Spotřební technika, jídlo vše srovnatelné s Čechami, ale sakra přeci berou platy, o kterých se nám ani nezdá.
V noci nás párkrát vyhodili, než jsme se omylem přemístili někam, kde jsme asi být mohli. Spánek na lavičkách mezi pár nocležníky jako mi nám hlídala sekuryťačka a stále přerušovala neskutečná zima z klimatizace. Pro příště víme, že při delších čekání na letišti vždy deku nebo spacák sebou.
Podařilo se nám ale zařídit místa v letadle vedle sebe. Letěli jsme s Royal Brunei, což znamená krásné letušky,
(sice před odletem zahalené, po vzletu se nám ale odhalili, nevím, jestli to mají v pravidlech bezpečnosti leteckého provozu). A před každým vzlétnutí, tedy třikrát, jsme si vyslechli motlitbu, aby nás Mohamed při letu chránil.
Asi 6 hodin jsme letěli na technickou zastávku do Dubaie. Náš mozek přestával chápat čas. Vyletěli jsme v 10 ráno, ale už po pár hodinách letu se začalo stmívat. Předháněli jsme čas, tak že v Dubai byla už zase tma. Museli jsme vystoupit, ale aspoň jsme si mohli prohlédnout jejich letiště, a to se nám více než povedlo. Nějakým zázrakem jsme se opět ztratili a prošli ho od jednoho konce až na druhý, ještě že nedodrželi 20 min lhůtu. Jinak letiště mírné zklamání. U stropu vysel nějaký UFO talíř, palmy a to je tak všechno. Ale beduíni sedící na zemi na nás poprvé dýchli atmosféru cizích kultur. V těch jejich hábitech a posedávající ve skupinkách na zemi připomínají žebráky, ale jejich luxusní zavazadla prozrazovali, že se mýlíme.
Dalších asi 10 hodin jsme letěli do Bruneje. Letadélko pohybující se po mapě na sedadle před námi vypovídalo, jak je Indie neskutečně rozlehlá, přišlo mi, jako bychom stáli na místě několik hodin.
Na letišti Brunei se k našemu štěstí ztratit nedalo. Malý, pěkný, nevýrazný. A hurá na jižní polokouli, 6 hodin na technickou zastávku do Brisbane. Tím, že se zavírala okénka, už jsme nevěděli, jestli je den nebo noc. Jednou jsme je otevřeli a konečně začalo svítat… až po 10 minutách jsem si uvědomila, že slunce zapadá, totální zmatek.
V Australském Brisbane nás tentokrát vylili se všemi našimi věcmi, což se stalo osudným našim tekutým dárkům, které jsme vezli Čecháčkům. Australské zákony nemilosrdně odsoudily dvě lahve českého rumu za nadměrné množství a letěly do kontejneru. Při nástupu na palubu před poslední destinací se osazenstvo výrazně počeštilo… hodně Čechů mělo stejný cíl, ale což, Zéland je velký. Poslední motlitba a poslední 4 hodiny letu.
Po 29 hodinách letu konečně Zéland. Tři ráno. Druhý konec světa. O 12 hodin více než v Čechách. A vlastně tak daleko od všeho našeho.
Celní kontroly v pořádku, jen jsme trochu vysvětlovali proč tolik léků a já jsem zapomněla přiznat křížaly od mé babičky, ale na to nepřišli, díky babi, ani nevíš, jak se hodily. Máme povolení být rok na Zélandě! Před vchodem už stojí shuttle bus, který nás odváží rovnou před náš backpacker.
Žádné komentáře:
Okomentovat