Výlet na horké prameny, Mangatainoka Hot Springs – Kaweka Forest Park, 25. 12.2009

Po vydatném povánočním obědě jsme se vydali spolu s Prokym, Márou a Lukym na horké prameny. Protože jsme nechtěli odjet z oběda příliš brzy, trochu jsme se s odjezdem opozdili a dorazili na místo až v 17.00. Na místo znamená na parkoviště, kde byli sice už nějaké horké prameny, ale mi chtěli na jiné horké prameny, které byly vzdálené 4 hodiny pěšky. Během 3 minut jsme rozhodli, že to dáme a že budeme spěchat, abychom tam došli za světla, protože být za tmy v buši je opravdu jen pro otrlé. Netušili jsme však (krom Prokyho), co nás čeká. Byla to krásná cesta, která se vine podél řeky Mohaku river. Hned nám to připomnělo posázavskou stezku, tedy nahoru a dolů po úzké cestičce, až na to, že nahoru a dolu bylo o něco strmější a kolem rostly palmy a kapradiny. Byl to opravu náročný výšlap, zvlášť když jsme museli téměř běžet. Cesta byla asi 8 km dlouhá a trvala nám něco před 3 hodiny.
 Cestou je bouda, kde člověk může přespat, uvařit, načerpat čerstvou vodu a zapsat se do knihy návštěv, aby byl přehled o návštěvnících. My si však jen odpočinuli a spěchali k našemu cíli. Poprvé jsme si také zkusili lanový most přes řeku, moc pěkný. K horkým pramenům jsme dorazili akorát, když začala padat tma. Přivítalo nás nádherné osamocené místo, kde jsme si našli místo s kempingovými stoly a velkým grilem. Byli tam jen dva jiní návštěvníci, tak že jsme měli prameny jen a jen pro sebe.


Stále mě nepřestane překvapovat, že v tak vzdálených místech naleznete takové vybavení, které zpříjemní váš čas už v tak nádherném místě. Organizace DOC, která se stará o všechny parky na Zélandě, i toto vzdálené místo vybavilo. Stezky jsou označené, udržované a i na těchto místech naleznete suché toalety, stoly a grily. Museli to tam přivézt vrtulníky. Vše je také stále čisté a dokonce vybavené toaletním papírem! Nerada si to připouštím, ale v Čechách by toto vybavení asi nevydrželo v neporušeném stavu. Tady je to naopak a opravdu stojí za to podobné věci pro návštěvníky těchto parků dělat.

Tak že jsme si mohli připravit bifteky, které jsme si přinesli a mohli jsme okusit, co jsou to vlastně horké prameny. Uprostřed buše jsou menší bazénky, ve kterých je horká voda a vy se v tom můžete cachtat Jak to vlastně ale vzniká. Dešťová voda stéká do země a cestou sbírá minerály. Čím víc klesá, tím víc se ohřívá teplotou Země. A pokud voda narazí na prasklinu ve skále, voda začne stoupat. Pokud je prasklina dostatečně velká, voda stoupá tak rychle, že nestačí vychladnout. Tato voda je v tomto případě sváděna krátkou rourou do malého bazénku, který přetéká v další bazének a pak rovnou do potoka a řeky. První bazének byl opravdu horký a víc jak minutu jsem v něm sedět nevydržela. V druhém bazénku už voda trochu vychladla, a tak v něm člověk mohl vydržet déle.

Jediné omezení je, že by si člověk neměl potápět hlavu, protože se ve vodě vyskytuje nějaká améba, která způsobuje závažné onemocnění. To bylo i na ceduli hned u bazénků.

Podle informací od jiných Čechů, vám něco vleze do hlavy a žere mozek No nevím, ptala jsem se na to místních a ti to ani neznají. Tak že to nás nijak nerozhodilo a po dobré večeři jsme se naložili do horké lázně a pustili se do zaslouženého pitiva. Řádně posilnění a rozhicování jsme se pak několikrát vydali přes buš do 2 minuty vzdálené průzračné a hlavně ledové řeky a rychle zpět do tepla. Nádhera. To za tu náročnou cestu opravdu stálo. Báječnou atmosféru jistě uvidíte i na fotkách

Ještě jedna věc nás moc moc potěšila. Když jsme si dělali večeři, nechali jsme hodně jídla na stolech a to přitáhlo pozornost vačic, co žijí v buši. Člověk je vídá bohužel jen přejeté na silnicích, ale my měli štěstí, že jsme viděli hned tři jen několik metrů od nás.

Pochutnávali si na našem ukradeném chlebu a já mohla fotit jak o život. A to jsem zapomněla říct, že u bazénků zářila za kapradinami celá skála, protože tam byli opět svítící červy, které jsme už viděli na severu v jeskyních.

Již posilněni a rozmočeni jsme se sešli u ohně a poprvé okusili spát pod širákem na Zélandu. Překvapivě nás vačnatci nesnědli a mě bylo tepleji než doma v posteli.

Dopoledne jsme se ještě vykoupali a strávili nějaký čas u řeky a s přestávkami na koupání se vydali zpět.

Pár dní po výletu mě bolí ještě nohy z výšlapu, ale všem doporučuji. Ta dřina opravdu stála za to. Jen pozor po cestě, hned ze začátku jsem hodila pěknou hubu, tak že mám sedřené koleno jak malá holka.

 
Dalsi fotky najdete: http://picasaweb.google.cz/katerina.zavazalova/VyletNaTeplePrameny25122009?feat=directlink